Back شارل آرميت Arabic شارل هيرمت ARZ Charles Hermite AST Şarl Ermit Azerbaijani شارل هرمیت AZB Шарль Эрміт Byelorussian Шарл Ермит Bulgarian Charles Hermite Catalan Charles Hermite German Σαρλ Ερμίτ Greek
| Charles Hermite | |
|---|---|
 | |
| Narození | 24. prosince 1822 Dieuze |
| Úmrtí | 14. ledna 1901 (ve věku 78 let) Paříž,  Francie |
| Místo pohřbení | Hřbitov Montparnasse |
| Alma mater | Lyceum Ludvíka Velikého (1840–1841) Polytechnická škola (1841–1842) Lyceum Jindřicha IV. |
| Povolání | matematik, vysokoškolský učitel, přednášející učitel a professeur des universités |
| Zaměstnavatelé | École normale supérieure (1862–1869) Pařížská univerzita (1876–1897) Polytechnická škola |
| Ocenění | zahraniční člen Královské společnosti (1873) Řád za zásluhy v oblasti umění a věd velkodůstojník Řádu čestné legie |
| Příbuzní | Marcel Alexandre Bertrand (synovec) |
| Funkce | prezident (Francouzská akademie věd; 1890) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Charles Hermite (výslovnost v IPA, /ˌʃaʁl ɛʁˈmit/, tj. „ermit“) (24. prosince 1822, Dieuze, Francie – 14. ledna 1901, Paříž) byl francouzský matematik. Zabýval se zejména teorií čísel a algebrou. Jako první dokázal, že Eulerovo číslo e je trascendentní. Jeho metodu později zjednodušil Ferdinand von Lindemann a dokázal jejím užitím transcendentnost čísla π. Jedním z jeho studentů byl Henri Poincaré.
Je po něm pojmenován měsíční kráter Hermite, kde byla naměřena nejnižší teplota ve Sluneční soustavě (26 Kelvinů = –247° Celsia)[1][2][3] a také planetka hlavního pásu Hermite s katalogovým číslem 24998.
- ↑ Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Archytas, str. 34, č. mapového listu 4, ISBN 80-85277-10-7
- ↑ Crater Hermite on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
- ↑ 'Coldest place' found on the Moon, BBC, citováno 22. 1. 2014 (anglicky)